|
|
Heterogeneity of antigen-presenting cells in the thymus and its relevance for the establishment of central tolerance
Sýkora, Vojtěch ; Filipp, Dominik (vedoucí práce) ; Černý, Jan (oponent)
Zásadní funkcí brzlíku je ustanovení centrální tolerance. V tomto procesu je testována autoreaktivita vyvíjejících se T-buněk. Autoreaktivní T-buňky mohou totiž způsobit autioimunitu v případě, že uniknou z brzlíku do periferie. Pro ustanovení centrální tolerance je důležité velké množství thymických antigen-prezentujících buněk, které prezentují antigeny vyvíjejícím se T-buňkám. Tato prezentace umožňuje rozpoznat autoreaktivní potencíál těchto T-buněk, které mohou být následně odstraněny nebo přeměněny na supresivní T-regulační buňky. V posledních několika letech bylo zjištěno, že tyto antigen- prezentující buňky jsou výrazně heterogenní a začíná docházet také k objevům molekulárních mechanizmů, které stojí za funkcí těchto buněk v ustanovení centrální tolerance. Tato práce shrnuje současné znalosti v oblasti heterogenity thymických antigen-prezentujících buněk a její význam v ustanovení centrální tolerance. Především se zaměřuje na konvenční dendritické buňky a post-AIRE medulární thymické epiteliální buňky. Popisuje také současné znalosti funkčních mechanizmů a regulace maturace thymických antigen-prezentujících buněk.
|
|
|
Úloha osy PD-1/PD-L1 při infekci \kur{Borrelia burgdorferi} u myší
PALOUNKOVÁ, Anna
Borrelia burgdorferi, the causative agent of Lyme disease, induces upregulation of inhibitory immune checkpoint PD-L1 in mice. We studied if the blockade of PD-1/PD-L1 axis by neutralizing antibodies influences the proliferation of T lymphocytes and cytokine milieu in imunological synapsis between murine dendritic cells and T cells in vitro.
|
|
|
CX3CR1+ migratory dendritic cells in the mechanisms of central tolerance
Březina, Jiří ; Filipp, Dominik (vedoucí práce) ; Černý, Jan (oponent)
Produkce mnoha tělu vlastních antigenů v thymu je zcela nezbytná pro ustanovení centrální tolerance, neboť její selhání může vést k rozvoji autoimunity. Tyto antigeny jsou prezentovány vyvíjejícím se T lymfocytům medulárními epiteliálními buňkami (mTECs) a dendritickými buňkami (DCs), které tvoří hlavní populace antigen-prezentujících buněk (APCs) v thymu. Zatímco mTECs prezentují antigeny, které samy produkují, DCs získávají tyto antigeny od mTECs procesem kooperativního antigenního transferu (CAT). Přestože zásadní funkce CAT v mechanismech centrální tolerance je známá, celková heterogenita APC buněk v thymu účastnících se tohoto procesu je nejasná. Díky využití transgenních myších modelů a pokročilé průtokové cytometrie jsme objevili, že APCs, které získávají antigeny od mTECs, jsou striktně CD11c pozitivní. V rámci populace DCs v thymu jsme identifikovali dříve nerozpoznanou CX3CR1+ subpopulaci migratorních DCs (mDCs), která se vyznačuje expresí molekulárních markerů monocytů a makrofágů. Tyto CX3CR1+ mDCs jsou více efektivní v získávání antigenů procesem CAT než CX3CR1- populace a díky velice dobrým antigen-prezentujícím schopnostem dokáží tyto antigeny prezentovat T lymfocytům. Genetické odstranění CX3CR1+ mDCs vedlo ke zvýšení počtu CD8+ a CD4+ thymocytů, což naznačuje, že tyto buňky hrají...
|
|
|
Imunogenní buněčná smrt
Šímová, Michaela ; Drbal, Karel (vedoucí práce) ; Javorková, Eliška (oponent)
Imunitní systém je podle "danger" modelu aktivovaný endogenními molekulami uvolněnými z umírajících buněk, které v extracelulárním prostředí slouží jako signály nebezpečí. Jedná se o takzvané DAMP ("danger-associated molecular pattern") molekuly. Nekrotická smrt a prozánětlivé typy programovaných buněčných smrtí charakterizované porušením plazmatické membrány jsou považované za imunogenní, zatímco apoptóza byla původně definovaná jako tolerogenní typ smrti. Za některých okolností však může být imunitní odpověď iniciovaná i apoptotickou buňkou, která je schopná externalizovat DAMP molekuly nově popsanými sekrečními drahami. Tento jev byl pozorovaný na nádorových buňkách jako následek některých široce používaných terapeutických postupů a byl nazvaný imunogenní buněčná smrt ("immunogenic cell death" - ICD). Součástí této práce je nomenklatura vybraných typů buněčné smrti. Cílem této bakalářské práce je poskytnout evidenci o stávajících experimentálních důkazech, které podporují teorii ICD při vyvolání imunitní odpovědi in vivo. Dále zhodnotím často používanou korelaci s objevením typických DAMP molekul na povrchu nádorových buněk či sekrecí těchto molekul do extracelulárního prostředí.
|
|
|
Terapeutické využití dendritických buněk
Svobodová, Hana
Dendritické buňky (DC) patří mezi nejúčinnější antigen prezentující buňky. Jsou schopné rozeznat přítomnost antigenu a zajistit přenos dané informace do lymfatických uzlin, kde jsou důsledkem těchto mechanismů stimulovány T lymfocyty. Nezralé DC po setkání s antigenem začnou dozrávat, putovat k lymfatickým uzlinám a dalším sekundárním lymfatickým orgánům a měnit se z antigen vázajících buněk na účinné antigen prezentující buňky. Jsou také klíčové pro regulaci imunitní odpovědi, která ovlivňuje proces diferenciace T lymfocytů směrem k Th1 nebo Th2 odpovědi. Kultivace DC in vitro umožňuje manipulovat s těmito buňkami a objevovat tak nové terapie pro kontrolu lidských chorob. Jejich specifické vlastnosti mají velký potenciál využití nejen v protinádorové terapii, ale i v léčbě infekčních, autoimunitních a alergických onemocnění. Zejména indukce CD8+ T buněk prostřednictvím aktivace imunitního systému může přispět k inhibici růstu nádoru a zvýšení přežití pacientů. Povzbudivé výsledky byly zaznamenány také použitím nezralých DC v transplantologii.
|
|
|
Biologická charakteristika dendritických buněk
Coufalová, Karmela
Tato práce pojednává o charakteristice dendritických buněk. Dendritické buňky jsou antigen prezentující buňky, které mohou stimulovat naivní T a B buňky a také regulovat imunitní odpověď organismu. Liší se od ostatních buněk tím, že mohou exprimovat MHC I i MHC II molekuly a také tím, že nemají povrchové imunoglo-buliny ani jiné lymfocytární a monocytární znaky. Nachází se téměř ve všech tká-ních organismu. Existují dvě hlavní vývojové linie, myeloidní a lymfoidní. Dendritické buňky mají dvě formy, nezralé (tolerogenní) a zralé (imunoregulační). Zvláštním případem jsou folikulární dendritické buňky, které jsou morfologicky podobné dendritickým, ale nejsou s nimi příbuzné. Dendritické buňky mohou představovat tzv. nástroj pro léčbu alergií, infekcí, autoimunitních onemocnění, nádorových onemocnění a také se mohou uplatnit v transplantologii. V poslední době se výzkum v oblasti dendritických buněk zaměřuje především na protinádorovou vakcinaci.
|
|
|
Izolace krevních monocytů skotu pro účely kultivace dendritických buněk
Coufalová, Karmela
Monocyty jsou populací mononukleárních leukocytů. Cílem této diplomové práce bylo vybrat vhodnou metodiku pro izolaci monocytů a dále jejich kultivace na dendritické buňky. Pro experiment byla použita krev skotu, která byla odebrána z vena jugularis externa. Tato krev byla použita pro izolaci monocytů na základě hustotního gradientu roztoku OptiPrep a roztoku Histopaque. Z výsledků bylo zjištěno, že jako efektivnější metoda se jevila metoda izolace na základě hustotního gradientu roztoku Histopaque a magnetické separace buněk. Populace monocytů byla kultivována po dobu 72 hodin. Buňky byly analyzovány pomocí světelného mikroskopu a bylo patrné, že se CD14 pozitivní buňky přetvářely na dendritické buňky. Čistota populace těchto buněk byla zjištěna pomocí průtokové cytometrie. Dendritické buňky mají velké spektrum využitelnosti hlavně při imunoterapiích různých onemocnění, a také hrají významnou roli při léčbě rakoviny.
|
|
|
CX3CR1+ migratory dendritic cells in the mechanisms of central tolerance
Březina, Jiří ; Filipp, Dominik (vedoucí práce) ; Černý, Jan (oponent)
Produkce mnoha tělu vlastních antigenů v thymu je zcela nezbytná pro ustanovení centrální tolerance, neboť její selhání může vést k rozvoji autoimunity. Tyto antigeny jsou prezentovány vyvíjejícím se T lymfocytům medulárními epiteliálními buňkami (mTECs) a dendritickými buňkami (DCs), které tvoří hlavní populace antigen-prezentujících buněk (APCs) v thymu. Zatímco mTECs prezentují antigeny, které samy produkují, DCs získávají tyto antigeny od mTECs procesem kooperativního antigenního transferu (CAT). Přestože zásadní funkce CAT v mechanismech centrální tolerance je známá, celková heterogenita APC buněk v thymu účastnících se tohoto procesu je nejasná. Díky využití transgenních myších modelů a pokročilé průtokové cytometrie jsme objevili, že APCs, které získávají antigeny od mTECs, jsou striktně CD11c pozitivní. V rámci populace DCs v thymu jsme identifikovali dříve nerozpoznanou CX3CR1+ subpopulaci migratorních DCs (mDCs), která se vyznačuje expresí molekulárních markerů monocytů a makrofágů. Tyto CX3CR1+ mDCs jsou více efektivní v získávání antigenů procesem CAT než CX3CR1- populace a díky velice dobrým antigen-prezentujícím schopnostem dokáží tyto antigeny prezentovat T lymfocytům. Genetické odstranění CX3CR1+ mDCs vedlo ke zvýšení počtu CD8+ a CD4+ thymocytů, což naznačuje, že tyto buňky hrají...
|
|
|
Imunogenní buněčná smrt
Šímová, Michaela ; Drbal, Karel (vedoucí práce) ; Javorková, Eliška (oponent)
Imunitní systém je podle "danger" modelu aktivovaný endogenními molekulami uvolněnými z umírajících buněk, které v extracelulárním prostředí slouží jako signály nebezpečí. Jedná se o takzvané DAMP ("danger-associated molecular pattern") molekuly. Nekrotická smrt a prozánětlivé typy programovaných buněčných smrtí charakterizované porušením plazmatické membrány jsou považované za imunogenní, zatímco apoptóza byla původně definovaná jako tolerogenní typ smrti. Za některých okolností však může být imunitní odpověď iniciovaná i apoptotickou buňkou, která je schopná externalizovat DAMP molekuly nově popsanými sekrečními drahami. Tento jev byl pozorovaný na nádorových buňkách jako následek některých široce používaných terapeutických postupů a byl nazvaný imunogenní buněčná smrt ("immunogenic cell death" - ICD). Součástí této práce je nomenklatura vybraných typů buněčné smrti. Cílem této bakalářské práce je poskytnout evidenci o stávajících experimentálních důkazech, které podporují teorii ICD při vyvolání imunitní odpovědi in vivo. Dále zhodnotím často používanou korelaci s objevením typických DAMP molekul na povrchu nádorových buněk či sekrecí těchto molekul do extracelulárního prostředí.
|
|
|
Zkřížená prezentace antigenů - mechanismus a biologický význam
Boháčová, Šárka ; Stříšovský, Kvido (vedoucí práce) ; Černý, Jan (oponent)
ii Abstrakt Zkřížená prezentace antigenů je proces, kdy dendritické buňky předkládají antigeny zvenčí CD8+ T lymfocytům na MHC-I glykoproteinech. Jako zkřížená se označuje proto, že oproti cestám klasické prezentace vede vskutku křížem, protože vnější antigeny jsou zpravidla prezentovány na MHC-II a vnitřní na MHC-I glykoproteinech. Molekulární mechanismus zkřížené prezentace doposud není uspokojivě objasněn. Uvažují se dvě hlavní cesty - vakuolární a cytosolická. Vakuolární cesta předpokládá, že pohlcené antigeny jsou naštěpeny v endosomu pomocí proteáz a následně naloženy na MHC-I. Cytosolická cesta předpokládá, že pohlcený antigen proniká z váčku do cytosolu, kde je naštěpen v proteazomu. Odtud putuje buď do endoplasmatického retikula (ER), kde je MHC-I naloženo i při klasické prezentaci antigenu, nebo zpět do endosomu, kam se mašinérie nakládající MHC-I přesouvá. Procesu se účastní proteiny z ER, včetně těch, které spolupracují na mechanismu ERAD, Rab GTPázy regulující váčkový transport a struktury podílející se na maturaci endosomů. Zkřížená prezentace má svůj význam z medicínského hlediska, jelikož aktivuje CD8+ T lymfocyty proti intracelulárním patogenům a rakovinným buňkám a také navozuje toleranci na periferii. ...
|
host ::
RSS.